Rostlinná zrna: SLUNEČNICE

Historie

Slunečnice se stala nedílnou součástí venkovské krajiny, takže máme dojem, že zde roste odpradávna. Tato bujná rostlina, která leckdy dorůstá notí olejnaté odrůdy. A ty se velmi rozšířily na území někdejšího Sovětského svazu. Ještě před druhou světovou válkou dovážely jižní státy Severní Ameriky jako setbu semena slunečnice neobyčejně hodnotné odrůdy Mamont rossijskij (Gigant ruský), pocházející z úrodných černozemí Ukrajiny.

Co všechno slunečnicová semínka obsahují?

Co je tedy v slunečnici tak hodnotného? Její semena obsahují asi 24 % bílkovin s cennými aminokyselinami. V bílkovinách ostatních rostlin obvykle chybějí 2, 3 i více aminokyselin, nebo jsou obsaženy jen v nepatrném množství. Slunečnice má nízký obsah jedině lysinu.

Obsah oleje v semenech kolísá, závisí totiž nejen na odrůdě, ale i na okolním prostředí. Celé semeno poskytuje 20-38 % oleje, odstraníme-li však slupku, připadá na jadérko 50-55 % oleje. Čím dál na jih (ovšem jen po určitou hranici, poněvadž slunečnice nemá ráda příliš horké pod nebí), tím je obsah oleje vyšší. Slunce je štědré. Tak například v okolí Moskvy bylo zjištěno 43 % oleje v semenech, kdežto kolem Charkova 55 % oleje. Směrem na sever potravinářská hodnota oleje klesá, zato se zvyšuje technická hodnota.

Popel ze slunečnicových lodyh má vysoký obsah draslíku (dokonce až 35%), takže se z něj leckdy draslík vyrábí. Kolchozy v Krasnodarské oblasti dodávají tento popel průmyslovým podnikům.

Zvláštní úloha vitamínu F

Lidský organismus dovede vytvářet mnoho různých mastných kyselin, ale ne všechny. Z nenasycených mastných kyselin vznikají sloučeniny pouze s jednou dvojnou vazbou . Kyseliny se dvěma dvojnými vazbami, jako například kyselina linolová, nebo se třemi dvojnými vazbami, jako kyselina linolenová, musí být dodávány v potravě, poněvadž je náš organismus nevytváří.

Kdysi tyto nezbytné nenasycené mastné kyseliny dostaly název vitamín F, poněvadž jako většina vitamínů musí být dodávány organismu v potravě a jsou nám právě tak nezbytné k životu. Věda od tohoto pojmenování později upustila, ale v praxi se ještě leckdy používá (máme například pleťový krém s vitamínem F). Nuže obě výše uvedené mastné kyseliny jsou v slunečnicových semenech a také v slunečnicovém oleji, který obsahuje zvlášť hodně hodnotné kyseliny linolenové.

Nezbytné nenasycené mastné kyseliny se ve velkém množství vyskytují rovněž v olivovém, sójovém, bavlníkovém, lněném, arašídovém oleji a v dalších rostlinách. Mají velký význam pro organismus, takže v tucích spotřebovaných za den mají připadat dva díly nenasycených mastných kyselin na jeden díl nasycených mastných kyselin. Stručně a jasně řečeno – máme tedy konzumovat dvakrát tolik rostlinných olejů co živočišných tuků (máslo, sádlo a podobně). Ale ani spotřebu rostlinných olejů nesmíme přehánět, měly by tvořit nanejvýš jednu třetinu energetické hodnoty celodenní stravy. 100 g slunečnicových semínek obsahuje 1,1 mg vitamínu F; přitom nejnižší denní dávka tohoto vitamínu pro člověka činí 2 mg.

Další vitamíny a minerální látky

Čím více konzumujeme rostlinné oleje, tím více potřebujeme vitamín E neboli tokoferol. Slunečnicová semínka jsou na vitamín E velmi bohatá (ve 100 g semínek je ho obsaženo asi 30 mg). Z dalších vitamínů rozpustných v tucích obsahují semínka vitamíny A a D, kromě toho značné množství vitamínů skupiny B (B1, B2, B3, B6, kyselinu pantotenovou a další).

Rovněž mají celou škálu minerálních látek, jako vápník, železo, zinek a draslík. Železa je v nich dvakrát tolik co v rozinkách, které jsou přece výborným zdrojem tohoto prvku (100 g rozinek – 3,3 mg železa, kdežto 100 g slunečnicových semínek – 6,44 mg).

O draslíku se hezky říká, že je pro člověka tím, co voda pro řezané květiny, které bez ní vadnou. A my zas,,uvadáme“ bez draslíku. „Uvadají“ naše svaly spolu se srdečním svalem, a také nervy. Prvním příznakem nedostatku draslíku je ochablost svalů, které – jak říkají kosmetičky –začínají „hadrovatět“. Nedostatkem tohoto prvku trpí spousta starších osob.

Nadměrné vylučování draslíku může mít různé příčiny; bývá to například alkohol, stres, přemíra kuchyňské soli, některé léky (například na bázi kortizonů) a také průjmy. Jsou-li lékaři nuceni podávat pacientům prostředky vyvolávající průjmy nebo odvodnění, pak jim obvykle předepisují k užívání rovněž draslík, a také leckdy doporučují konzumovat pomeranče a banány. Ve 100 g malých slunečnicových semínek je však skoro 100 mg (přesněji řečeno 97 až 98 mg) draslíku, zatímco ve 100 g pomerančů je ho 8,7 mg a ve 100 g banánů asi 23 mg.

Ve slunečnicových semínkách je rovněž hodně zinku, ovšem více ho obsahují dýňová semínka.

Pár poznatků o vitamínu B6

Slunečnicová semínka patří k nejbohatším zdrojům vitamínu B6.

Ve 100 g syrových semínek je 1250 mg tohoto vitamínu. Dokonce i pšeničné klíčky, považované za jeden z nejbohatších zdrojů pyridoxinu neboli vitamínu B6, ho mají méně, a to 150 mg ve 100 g klíčků.

Děvčata si před menstruací často stěžují na charakteristickou vyrážku – jakýsi druh akné. Jak prokázaly výzkumy, v 72 % případů lze vitamínem B6 (v dávce 50 mg) podávaným před menstruací a v jejím průběhu tento nepěkný kožní defekt odstranit. Stačí tedy denně konzumovat hrstičku slunečnicových semínek.

Australští lékaři tvrdí, že vitamín B6 může působit preventivně a bránit vzniku cukrovky.

Člověk také někdy nedokáže zhubnout jen proto, že trpí nedostatkem vitamínu B6. Ten totiž pomáhá spalovat sacharidy a tuky a leckdy je potřebný ve velkých dávkách.

Pyridoxin rovněž často tiší „pekelnou“ bolest v rameni, nebo silné bolesti v kolenou, nohou či prstech. Ty jsou považovány za revmatické bolesti, po léčbě vitamínem B6 však beze stopy mizí. Nemusíme užívat tabletky, prostě stačí konzumovat slunečnicová semínka.

Slunečnicová semínka mají mnoho způsobů přípravy a konzumace.

Ačkoliv někteří lidé rádi vylupují slunečnicová semínka během konzumace, nákup již vyloupaných semínek nás může od této práce odprostit. Semínka je nejlépe uchovávat v chladničce ve vzduchotěsném obalu. Děti si rádi berou pytlík semínek jako svačinu ven či jako doplněk k obědu. Pro dospělého je svačinový pytlík slunečnicových semínek ideálním doplněním energie po ránu či odpoledne.

Pro co nejlepší chuť, stravitelnost a prospěšnost tělu je dobré nechat slunečnicová semínka odležet ve vodě, případně nechat vyklíčit. Příroda vybavila semínka inhibitory, zpomalovači enzymů a tak mohou být i roky stará semínka schopná klíčení. Semínka mohou být kvůli inhibitorům těžší k trávení. Pokud jsou semínka naklíčena či odležena po nějakou dobu ve vodě, jsou tak navozeny přírodní podmínky k uvolnění inhibitorů v semínkách a následně se tak usnadní jejich trávení. Naklíčením či odstáním ve vodě se také uvolní kompletní chuť semínek.

Více informací na: http://www.celostnimedicina.cz/slunecnicove-seminko-pro-nase-zdravi.htm

Vytisknout