Zdravá výživa aneb vyvracíme mýty

Výňatek z knihy:
Výživa pro člověka a Zemi, Christian Opitz, nakladatelství AVIKO INVEST, 2002
Orig. Ernahrung fur Mensch und Erde, Hans-Nietsch-Verlag, 1995
O autorovi: Christian OPITZ se narodil roku 1970 v Berlíně. Již během prvních let života vynikal fenomenální inteligencí. Od šesti let se intenzivně zabýval přírodními vědami, především biologií a jadernou fyzikou. Ve dvanácti letech se začal zajímat o oblasti výživy a zdraví v celkovém (holistickém) pojetí. V následujících sedmi letech rozvinul koncepce otevírající nové směry pro teoretické chápání a praktické užívání přírodních zákonů ve výživě, přírodním léčení a duchovním rozvoji.

Od roku 1989 šíří své poznání přednáškami a písemnými publikacemi. Pomohl tisícům lidí k lepšímu zdraví a k hlubšímu porozumění základních zákonů života. Jako prezident EarthSave Deutschland (Ochrana Země – Německo) holisticko-ekologické organizace se Christian Opitz snaží sloužit jak jednotlivým lidem, tak i životu na celé Zemi.

Bílkovinový mýtus

Vědci zabývající se výživou, jsou pokud jde o lidskou potřebu bílkovin, mezi sebou tak nejednotní, jak jen to je možné. Experti doporučují nejrůznější množství bílkovin od 30 gramů za den přes 1 gram na kilogram tělesné váhy až po 100 gramů za den. Tato doporučení jsou však založena z největší části na teoretických úvahách, nikoliv na praktické zkušenosti. Přitom nám příroda poskytuje velmi jednoduchou možnost, jak si zjistit naši skutečnou denní potřebu bílkovin.

Největší potřebu bílkovin má člověk v průběhu svého života jako kojenec. V této době rychlého růstu, kdy svou tělesnou hmotnost během půl roku téměř zdvojnásobí, potřebuje větší množství bílkovin, které jsou nejdůležitější stavební látkou pro vytváření tělesných tkání, více než kdy jindy v jeho dalším životě.

Není pochybností, že mateřské mléko je pro kojence optimální stravou. Lidské mateřské mléko obsahuje 2 % bílkovin. Jsou-li tato 2 % pro kojence optimálním množstvím, pak tedy člověk v době své největší potřeby bílkovin vystačí s těmito 2 % v celkové stravě, neboť nic jiného než mateřské mléko kojenec nepotřebuje.

Z toho vyplývá, že dospělý člověk potřebuje ve své stravě méně než 2 % bílkovin, neboť má menší potřebu než kojenec. Žádný jiný savec v dospělosti nepřijímá jakoukoliv stravu, která by obsahovala více bílkovin než mateřské mléko jeho druhu. Lidoopové, kteří mají v mateřském mléce také přibližně 2 % bílkovin, se později živí ovocem, listy a travou, které obsahují 1-2 % bílkovin. Člověku však je doporučováno jíst maso s přibližně 20 % bílkovin, aby mohl pokrýt svou potřebu bílkovin. To nemá příliš logiky. Ať svou stravu složíme jakkoli, 1-2 % bílkovin tam jsou vždy přítomna. I když se živíme jen ovocem a zeleninou jako lidoopové, nemůže nikdy nastat nedostatek bílkovin. Dorostlá gorila je asi 30x silnější než dospělý muž. Největší a nejsilnější zvířata na Zemi, jako sloni, hroši a nosorožci budují svá impozantní těla výhradně rostlinnou stravou.

Také lidské skupiny obyvatelstva, které jedí daleko méně bílkovin než je doporučováno konvenční vědou, netrpí žádným nedostatkem bílkovin, nýbrž těší se nejlepšímu zdraví. /5,6,7/ Průměrná strava v civilizovaných zemích obsahuje cca 7-10 % bílkovin, čili několikanásobně více, než je skutečná potřeba. Nežijeme v době nedostatku bílkovin, nýbrž v době jejich chorobného přebytku. Jediná nemoc z nedostatku bílkovin, kterou zná medicína, se nazývá Kwashiorkor. V civilizovaných zemích se vůbec nevyskytuje, zjištěna byla výhradně v oblastech, kde panuje všeobecná podvýživa. /8/ Naproti tomu mnoho lidí v západním světě, kde jsou překrmováni bílkovinami, trpí nemocemi vyvolanými přebytkem bílkovin. K tomu později...

Zmatky okolo aminokyselin

Doporučuje-li se maso pro lidskou stravu, pak se to děje většinou s poukazem na to, že živočišná bílkovina je hodnotnější, než rostlinná. Bílkovina může být složena z 22 různých aminokyselin. Z nich je osm nenahraditelných (esenciálních), tzn. že v normálním případě nejsou vytvářeny tělem samotným a musí mu tedy být přiváděny v potravě. Poměry množství esenciálních aminokyselin v živočišné bílkovině jsou v konvenční nauce o výživě považovány za příznivější než je tomu v rostlinných bílkovinách. Živočišná bílkovina má tzv. „vyšší biologickou hodnotu“. Při výhradně rostlinné stravě je podle této koncepce obtížné, ne-li nemožné, získat dostatečné množství esenciálních aminokyselin. V četných vědeckých publikacích o výživě jsou ještě dnes uveřejňovány tabulky biologických hodnot, které se snaží dokazovat vyšší hodnotu živočišné bílkoviny na základě lepšího obsahu esenciálních aminokyselin. Odkud tedy pocházejí tyto tabulky? Jsou snad výsledkem nevyvratitelných vědeckých faktů?

Naprosto ne. Seřazení bílkovin podle biologických hodnot dle složení jejich esenciálních aminokyselin pochází z výzkumů Osborna a Mendela z roku 1914. Při jejich pokusech byly krysy krmeny různými druhy bílkovin. Osborne a Mendel konstatovali, že krysy krmené bílkovinami z vajec rostly nejrychleji a dosahovaly největší tělesné hmotnosti. Bílkovinami z masa a mléčných výrobků byly krysy také velké a těžké, při čistě rostlinném krmení měla zvířata jen velmi malou tělesnou hmotnost. /7/

Z těchto pozorování bylo tedy vyvozeno, že živočišné bílkoviny musí být hodnotnější, než rostlinné. Později byly zjištěny i přesné poměry ve složení aminokyselin, jejichž konzumací dosahují krysy nejvyšší tělesné hmotnosti. Živočišné bílkoviny se tomuto složení přibližují více než rostlinné. Co to má však společného s lidským zdravím? Dnešní výživové tabulky jsou stále ještě založeny na pozorováních Osborna a Mendela a na závěrech, které z toho byly ukvapeně vyvozeny. Dovedu si dobře představit, že si lidé v roce 1914 mysleli, že se zdraví vyznačuje velkou tělesnou hmotností. Dnes však velmi dobře víme, že nadměrná hmotnost není předností, ale naopak velkým nebezpečím. Z pošetilosti se Osborne a Mendel a všichni jejich následovníci zapomněli zajímat o zdravotní stav svých pokusných zvířat. Kladlo se jednoduše rovnítko mezi hmotnost a zdraví. Při vědeckém postupu je tento způsob určování hodnot nesporně nedostatečný. Pokud mají být pokusy se zvířaty vůbec používány pro potřeby člověka, pak musí být závěr z těchto výživářských pokusů ten, že živočišné bílkoviny vedou k nadměrné tělesné hmotnosti. Vědci, kteří dnes obhajují údajnou vyšší hodnotu živočišných bílkovin, převzali jednoduše obvyklé tabulky výživových hodnot potravin, aniž by prozkoumali jejich původ.

Ve 40. Letech mohl dr. Clive McCay z Cornellské univerzity (USA) dokázat, že krysy s větším množstvím rostlinné stravy žijí dvakrát déle, než krysy krmené živočišnými bílkovinami. /9/ Tím jsou závěry pokusů Osborna a Mendela definitivně vyvráceny.

Rostlinné bílkoviny obsahují všechny esenciální aminokyseliny, jinak by museli lidoopi vyhynout. /5,7/ Při dobré vegetariánské stravě nehrozí ani kvantitativní nedostatek bílkovin, ani nedostatek esenciálních aminokyselin, i když se člověk – vegan – vystříhá mléčných produktů a vajec. Jelikož využitelnost aminokyselin klesá zahřáním o 40-60 %, je dodávání bílkovin v přirozeném syrovém stavu pro zdravou výživu důležitější, než množství aminokyselin v gramech obsažené v jednotlivých potravinách. /10/

Vitamín B12 a železo

Vitamín B12 je látkou, která je nutná pro tvorbu červených krvinek. Nedostatek vitamínu B12 vede ke zhoubné anémii. Jen málo rostlinných potravin (např. zkvašená zelenina obsahující kyselinu mléčnou, Miso, sojová omáčka, chaluhy, kvasnice) obsahují tento vitamín, a proto mnozí vědci z oboru výživy, kteří se již přiklánějí k bezmasé stravě, považují úplné odmítání živočišné stravy, tedy také mléčných produktů a vajec, za nebezpečné.

Potrava však není pro nikoho hlavním dodavatelem vitamínu B12, ani pro lidi, kteří jedí hodně masa. Pro přijímaní vitamínu B12 z potravy chybí mnoha lidem „přepravní“ molekula, tzv. Intrinsic Factor (vnitřní faktor). /11/ Žádný býložravec nepřijímá vitamín B12 prostřednictvím potravy, ale všichni savci tuto látku potřebují. Bakterie ve střevní flóře býložravců produkují vitamín B12 stejně jako střevní mikroflóra člověka. Maso je v každém případě mezičlánkem pro tento vitamín, který však pochází ze stejných mikroorganismů, které máme ve střevech i my.

Nejrychlejší cestou, jak si poškodit střevní flóru, je pojídání velkého množství masa, vajec a mléčných produktů, neboť tyto potraviny povzbuzují tvoření hnilobných baktérií v tlustém střevě. /12/ Zhoubná anémie se proto vyskytuje častěji u masožravců než u vegetariánů. /13/ Vyskytne-li se porucha střevní mikroflóry např. po použití antibiotik, může být potřeba vitamínu B12 snadno pokryta rostlinnou stravou pomocí mléčně zkvašené zeleniny, jako je např. kyselé zelí, dále kvasnicemi, mořskými řasami, misem, nebo tamari.

Také se zásobováním železem si nemusí dobře živený vegetarián dělat žádné starosti, i když se vzdá pojídání vajec a mléka. Velký konzum mléčných produktů však může značně přispět k nedostatku železa. /14/ Mléko obsahuje velmi málo železa a vitamínu C, který je významný pro vstřebávání železa. Maso sice obsahuje železo, ale ne více než rostlinné potraviny. Četné druhy zeleniny obsahují 14x více železa než hovězí maso /7/ a kromě toho dodávají tělu hodně vitamínu C, takže může být železo dobře zhodnoceno. Maso naproti tomu neobsahuje téměř žádný vitamín C. Železo z rostlinné stravy je zhodnoceno vynikajícím způsobem, přestože obhájci masa často tvrdí přesný opak.

OBSAH ŽELEZA V RŮZNÝCH POTRAVINÁCH (ve 100 g)

Rostlinné produkty
• Dýňová semena 11,2 mg
• Sezamová semínka 10,5 mg
• Kukuřice 8,8 mg
• Slunečnicová semínka 7,1 mg
• Mandle 4,3 mg
• Kešu ořechy 3,8 mg
• Fíky 3,5 mg
• Lískové ořechy 3,4 mg
• Zelené fazolky 3,3 mg

Živočišné produkty
• Játra 10,4 mg
• Hovězí filé 3,3 mg
• Vejce 2,4 mg
• Kuře 2,1 mg
• Tuňák 1,6 mg
• Losos 1,2 mg
• Mléko 0,1 mg


Zdroj: David A. Philips: Guidebook to Nutritional Factors in Food, Woodbridge Press

Ryby a drůbež

Zatímco tzv. červené maso ztrácí ocenění i u konvenční vědy o výživě, jsou ryby a drůbež stále ještě považovány za něco lepšího, protože jejich maso obsahuje méně tuku. Mezitím však bylo jasně prokázáno, že ani tuk, ani obsah cholesterolu v mase nejsou nejvíce odpovědné za zdravotní poruchy vyvolané požíváním masa. /15/ Mnohem horší je živočišná bílkovina. Ryby a drůbež jsou stejně jako jiné druhy masa mrtvou potravou s příliš vysokým obsahem bílkovin. /12,16/

Mnozí výrobci rybího tuku v kapslích používají pro reklamu na své výrobky tvrzení, že Eskymáci pojídající ryby a savce s velkým obsahem tuku neznají žádné srdeční choroby. Mastné kyseliny omega-3 a omega-6 obsažené v rybím tuku prý snižují riziko srdečního infarktu. Skutečnost však vypadá trochu jinak. Eskymáci se dožívají v průměru asi 30 let. Umírají normálně, aniž by mohlo dojít k srdečním poruchám. Všechny vědecké výzkumy na toto téma prokázaly, že zdravotní nevýhody vyvolané pojídáním ryb a drůbeže jsou stejně tak závažné jako škody vyvolané vepřovým nebo hovězím masem. /17,18/

Nemoci z ukládání bílkovin v těle

Pozn.: Nejde ovšem o ukládání „bílkovin“ jako takových, leč o ukládání produktů jejich neúplné či patologické degradace.

Ten, kdo pravidelně pojídá maso, vajíčka nebo mléčné produkty, přivádí do svého těla neustále nadměrnou dávku bílkovin. Schopnost těla vylučovat bílkoviny je velmi omezená a jejich vylučování močí zatěžuje ledviny. Pozn.: Přebytečné bílkoviny se ovšem ve zdravém lidském těle degradují na rozkladné produkty, převážně na močovinu, která je vylučována močí. Přítomnost bílkovin v moči je průkazem různých onemocnění, zvláště onemocnění ledvin. Selhání ledvin se vyskytuje u lidí, kteří jedí mnoho bílkovin, mnohem častěji, než u těch, v jejichž výživě jich příliš mnoho není. /19/

Tím, že může být prostřednictvím ledviny vyloučeno jen několik málo gramů bílkovin, zatímco mnoho lidí jich požívá 50 až 100 gramů denně, což je daleko víc, než jejich organismus potřebuje, vzniká v těle jejich permanentní přebytek, který se tělo snaží odbourat látkovou výměnou. Jako pojídači plodů však nejsme uzpůsobeni zpracovávat látkovou výměnou velké množství bílkovin. Tím dochází k vytváření částečně odbouraných produktů látkové výměny bílkovin, jako jsou mukopolysacharidy a amyloidy.

Padesátileté výzkumné práci profesora Wendta vděčíme za poznání, že tyto produkty látkové výměny vytvářejí v celém organismu uloženiny vyvolávající nemoci. Mukopolysacharidy se ukládají např. na bazálních membránách kapilár a tím zesilují jejich stěny až třicetinásobně. /16/ Aby však bylo zásobování krví přesto udrženo, musí tělo zvýšit krevní tlak se všemi jeho negativními následky. Profesor Wendt dosáhl velkých úspěchů při odstraňování vysokého krevního tlaku stravou s omezeným obsahem bílkovin, a to zcela bez léčiv. /16/

Také usazeniny mezi buňkami, které vznikají prostřednictvím mukopolysacharidů vytvořených látkovou výměnou přetěžovanou bílkovinami, jsou velmi škodlivé, neboť brání zásobování buněk kyslíkem, výživnými a vitálními látkami. Tak dochází k paradoxní situaci, že tělo nadměrně vyživované bílkovinami je v buňkách a orgánech podvyživené.

Účinky potravin obsahujících nadbytek bílkovin mohou podporovat vznik četných chorob, např. srdečních infarktů, srdeční insuficience, ledvinových chorob všech druhů, dny, revmatických chorob, lokálních acidóz, diabetu, rakoviny a Alzheimerovy nemoci. Otázka, jak může vegetarián krýt svou potřebu bílkovin, již dlouho není aktuální. Klíčová otázka týkající se bílkovin ve stravě musí spíš znít: jak lze zabránit nemocem lidí pojídajících maso, vyvolaným přebytkem bílkovin? V tom spočívá opravdu velký zdravotní problém naší doby. Vegetarián musí jednoduše jíst dostatečné množství potravy ponechané v přírodním stavu, a tím je potřeba bílkovin bez námahy pokryta. Při velké a pravidelné spotřebě živočišných bílkovin jsou však škody na zdraví prakticky nevyhnutelné.

Mléko a mléčné produkty

Roku 1943 se v Hot Springs v USA konala světová konference o výživě. Delegát z Mexika tam prosil o potravinovou pomoc, neboť jeho země se prý řítila do velké zdravotní katastrofy vyvolané špatnou výživou. Většina mexických dětí totiž nikdy ve své stravě nedostávala mléčné produkty a také maso a vajíčka měla jen vzácně. Podle výsledků jednání této konference to představovalo katastrofální situaci, a tak USA přislíbily pomoc.

Aby byla nejprve zmapována situace, bylo 1000 mexických dětí, do té doby živených jen rostlinnou stravou, porovnáno se 700 dětmi za státu Michigan v USA. Americké děti byly podle představ expertů živeny velmi dobře s velkým množstvím masa, vajec a mléčných produktů. Každý samozřejmě očekával, že výsledek výzkumu dopadne nepříznivě pro malé Mexičany. Avšak k velkému překvapení všech zúčastněných přinesly velmi podrobné lékařské průzkumy provedené na dětech zcela jiný výsledek. „Podle všech podstatných biochemických a histologických ukazatelů byli malí Mexikáni mnohem zdravější než malí Michiganci, živení živočišnými bílkovinami.“ Tak zněl závěrečný výrok profesora Harrise, vedoucího tohoto průzkumu. Byl to první velký vědecký průzkum, který dokázal, že mléko není potravinou potřebnou pro zdraví. /20/

Ale mléko je i dnes, stejně jako v minulosti kladně přijímáno jak ze strany laiků, tak ze strany vědců zabývajících se výživou. Mléko je prý dobrým dodavatelem vápníku, a proto je především pro děti nezbytné. Tak zní všeobecný názor. Mléko jiného živočišného druhu však pro nás nemůže být dobrou potravou, neboť má zcela specifické složení, určené jen k výživě mláďat svého druhu. Ovoce, zelenina, ořechy a obilí představují prostředky k životu, které jsou k dispozici pro mnoho různých druhů živočichů ve volné přírodě a ne pouze pro speciální potřeby určitého druhu. V tom spočívá podstatný rozdíl týkající se mléka. Kravské mléko je mateřským mlékem pro tele, jehož potřeby se podstatně liší od potřeb člověka. Zdravé tele zdvojnásobí svou tělesnou hmotnost během 45 dnů. Proto musí mít kravské mléko takové složení, které tento rychlý růst umožňuje. Žádný člověk však nepotřebuje stravu, která by mu umožňovala zdvojnásobit svou hmotnost během 45 dnů.

Zdravý lidský kojenec zdvojnásobuje svou tělesnou hmotnost teprve během 6 – 8 měsíců. (Dospělí by měli na zdvojnásobení své tělesné váhy raději zapomenout.) Je tedy velkým omylem nahrazovat mateřské mléko mlékem kravským. Mateřské mléko má vzhledem ke zcela jiným potřebám lidského dítěte úplně jiné složení, než mléko kravské. Kravské mléko obsahuje 1,5x více bílkovin, 4x více vápníku, 5x více fosforečnanů, ale 2x méně laktózy než mateřské mléko.

Kaseinová bílkovina kravského mléka je zcela odlišná od globulinové bílkoviny mateřského mléka a pro kojence je tedy druhově cizí. Proto musí být imunitním systémem zbavena této cizí látky – jedu, což představuje značné zatížení pro obranné síly kojence. Děti, vyživované umělou výživou jsou proto později více alergické, mají neurodermitidy, infekční nemoci, bronchitidy a dvakrát častěji než kojené děti také podléhají náhlému dětskému úmrtí (Sudden Infant Death, SID). /17/

Malý obsah laktózy v kravském mléce vede k nedostatečnému tvoření myelinu v mozkových buňkách kojence. Telatům roste mozek mnohem pomaleji než lidským kojencům a proto je obsah laktózy v kravském mléku menší. Tento nedostatek může mít pro lidské dítě vážné následky, přičemž nižší IQ (přibližně o 8 bodů nižší než u kojených dětí) je ještě tím nejmenším, co ho může potkat. /17/

Pro dospělé je kravské mléko stejně tak málo vhodné jako pro děti. Po skončení kojení je zcela proti přírodě pít mléko a tím spíše mléko jiného živočišného druhu. Mléčné produkty mohou způsobit nemoci způsobené ukládáním jejich částečně degradovaných produktů, stejně jako maso. Mléčné bílkoviny cizího druhu jsou u dospělých také hlavní příčinou alergií a neurodermitidy. /21/

Přesto je mléko stále doporučováno. Především jako dodavatel vápníku je prý nepostradatelné. Pokud by toto tvrzení bylo správné, pak by musela většina obyvatelstva Asie vlastně již dávno vyhynout, neboť přibližně 90% Asiatů mléko nesnáší. /22/

Jelikož je však strach z nedostatku vápníku – při vyloučení mléka z výživy – tak hluboce zakořeněn, jsou k tomuto tématu nutná ještě další vysvětlení.

Mléko jako dodavatel vápníku?

Mléko má vskutku vysoký obsah vápníku, ale jiné potraviny, jako listy zeleniny, ořechy a semena ho však obsahují stejné množství nebo i více. Sezamová semena mají se svými 1100-1500 mg/100g ze všech přírodních potravin nejvyšší obsah vápníku – 7x více než plnotučné mléko. Především ženám je mléko doporučováno k předcházení osteoporóze – nemoci, která vzniká úbytkem vápníku v kostech.

OBSAH VÁPNÍKU V RŮZNÝCH PORAIVNÁCH (ve 100 g)

Rostlinné produkty

• Sezamová semínka 1,1-1,5 g
• Mandle 245 mg
• Petržel 240 mg
• Lískové ořechy 209 mg
• Cibule 136 mg
• Slunečnicová zrna 126 mg
• Brokolice 123 mg
• Špenát 101 mg

Živočišné produkty

• Mléko 115-150 mg
• Hovězí maso 16 mg
• Vejce 14 mg
• Kuře 14 mg
• Vepřové maso 11 mg
• Tuňák 10 mg


Zdroj: David A. Philips: Guidebook to Nutritional Factors in Food, Woodbridge Press

Je zvláštní, že právě země s nejvyšší spotřebou mléka na světě (USA, Švédsko, Finsko, Německo, Švýcarsko) mají celosvětově nejvyšší výskyt osteoporózy. Naproti tomu v asijských zemích, v nichž je mléko podřadnou potravinou, je osteoporóza mnohem vzácnější. /23/

Vedle vápníku obsahuje mléko také velké množství fosforečnanů a kaseinové bílkoviny, které jsou pro člověka druhově cizí. Kyseliny v žaludku způsobují chemické reakce, které váží 50-70% vápníku a tím ho činí nevstřebatelným. /24/

Průzkumy francouzských vědců přinesly následující závěry: „Co se týče vápníku v kravském mléce, je jeho obsah proti mateřskému mléku velmi vysoký. Bohužel značný obsah fosforečnanů (5x vyšší než u mateřského mléka) a alkalizace trávícího prostředí způsobují, že vstřebávání více než 2/3 vápníku je pozastaveno.“ /24/ Vysoký obsah bílkovin v mléce vede navíc k tomu, že tělo vylučuje mnoho vápníku močí, dokonce více, než mléko do těla přivádí. /25/

Mléčné bílkoviny obsahují přibližně 3x víc sirných aminokyselin než bílkoviny rostlinné. Tento vysoký obsah aminokyselin s obsahem síry by při pravidelném konzumování mléka vedl k překyselení krve, pokud by tělo nevyvinulo příslušná protiopatření. Tato protiopatření spočívají v tom, že zásaditý fosforečnan vápenatý je uvolňován z kostí, aby tím byly vytvořené kyseliny neutralizovány. Konečný produkt tohoto procesu – hydrogenfosforečnan vápenatý – je vylučován močí. Tímto způsobem mléko odebírá kostem hodnotný vápník.

V jedné studii bylo pokusným osobám delší dobu denně dodáváno v potravinách 75 g bílkovin. To je stále ještě méně, než průměrný příjem Středoevropana, který představuje přibližně 100 g bílkovin denně. Avšak již dávka 75 g denně vedla u sledovaných osob k tomu, že bylo více vápníku vylučováno, nežli bylo stravou přijímáno. I když byl přísun vápníku silně zvýšen (až o dvojnásobek průměrné spotřeby), zůstala jeho bilance negativní. /26/

Mléko a mléčné výrobky – s výjimkou másla a smetany – obsahují vedle vápníku také mnoho bílkovin a nejsou žádnými dodavateli, nýbrž zloději vápníku. Ztráty vápníku vyvolané přebytkem bílkovin již tedy ve vědě nejsou žádným kontroverzním tématem. Stovky studií o tomto jevu vedly vždy ke stejnému výsledku: při nadbytečném přísunu bílkovin ztrácí tělo více vápníku, než dostává v potravinách, ať už je množství jakkoli vysoké. /23/

Osteoporóza – bílkovinový problém

Osteoporóza je jednou z mála nemocí, jimiž jsou ženy postiženy častěji než muži. Ve věku 65 let ztrácejí ženy v průměru 35 % své kostní hmoty. Z lékařského hlediska je to často přisuzováno hormonálním podmínkám v době přechodu, ztráta vápníku je způsobena těhotenstvím, kojením a stářím. Největší studie zabývající se příčinami osteoporózy však vedla i k jinému výsledku. Vědci z předních amerických universit zjistili, že ztráta kostní hmoty žen stravujících se vegetariánsky představuje ve věku 65 let jen 18 %, tedy asi poloviční ztrátu žen pojídajících maso. Pokud by byly výše uvedené faktory skutečnými příčinami ztráty kostní hmoty, pak by nemohl tento významný rozdíl existovat. /27/

Velmi dobrý příklad, jak lze předcházet osteoporóze tím, že se vzdáme požívání živočišných bílkovin, poskytuje africký národ Bantu. Podle měřítek naší konvenční nauky o výživě by musely ženy kmene Bantu vlastně všechny onemocnět osteoporózou. Jejich denní příjem je totiž jenom asi 350 mg vápníku, což je jen polovina dávky, kterou německá společnost pro výživu (DGE) považuje za potřebnou. Přitom ženy kmene Bantu přivádějí během svého života na svět průměrně 9 dětí a každé dítě kojí po dobu dvou let. Pokud by bylo těhotenství a kojení skutečně příčinou ničivé ztráty vápníku, pak by musely ubohé ženy Bantu se svým nízkým přísunem vápníku nevyhnutelně onemocnět osteoporózou.

Ve skutečnosti však mají ženy kmene Bantu i ve vysokém stáří vynikající kosti. Osteoporóza je v tomto národě zcela neznámá. Toto není nijak udivující, víme-li o vztahu, který existuje mezi požívání bílkovin a bilancí vápníku v organismu. Bantuové totiž přijímají potravou jenom 25-30 g bílkovin denně. Jelikož tím nevznikají žádné přebytky bílkovin, mohou malé množství vápníku, které obsahuje jejich strava, optimálně využít. Praxe velmi jasně ukazuje, že všeobecné doporučení používat mléko k předcházení vzniku osteoporózy a jako dodavatele vápníku je velkým omylem. Dr. John McDougall, lékař, mající pozoruhodné výsledky v ošetřování pacientů s osteoporózou, k tomu říká: „Mnohé studie prováděné v posledních 55 let ukazují, že nejdůležitějším krokem ve výživě pro pozitivní bilanci vápníku udržující naše kosti zdravé, je omezení požívání bílkovin. Zvýšený příjem vápníku není důležitý.“ /23/ V ústavu dr. McDougalla mají pacienti přísnou dietu bez jakýchkoliv živočišných bílkovin. Mnoho lidí, tzv. beznadějných případů, kteří sem přijeli na vozíčku, opustilo po ukončení léčení tento ústav „svižným krokem“.

Osteoporóza, zlomeniny v kyčli a spotřeba živočišných bílkovin:

Zlomenin v kyčli Živočišné bílkoviny (na 100 000 osob/rok) (gram/osoba/den) Jižní Afrika 5 10 Singapur 20 38 Velká Británie 42 45 Izrael 48 56 Švédsko 65 58 USA 98 75

Zdroj: The McDougall Plan, McDougall, M.D.: New Winn, 1985, str.68

Živočišná strava jako příčina onemocnění

Každá nemoc naší neustále více degradující civilizace může být stravováním ovlivněna jak pozitivně, tak i negativně. Četné chronické civilizační nemoci jsou způsobeny hlavně nesprávnou výživou. Požívání masa, ryb, drůbeže a nadměrná konzumace mléčných produktů je přitom podstatnou příčinou vzniku poruch v životních procesech, které pak vedou k různým výskytům chorob.

Ze všeho, co bude dále řečeno, by však neměl vzniknout dojem, že živočišné bílkoviny jsou jedinou příčinou uvedených nemocí. Sotva existuje nemoc, která by byla vyvolána jen jednou příčinou. Civilizační nemoci vznikají jak nadbytečným příjmem živočišných potravin, tak i nedostatkem syrové stravy, denaturovanými průmyslovými potravinovými přípravky, jedy v životním prostředí všeho druhu, radioaktivitou, psychickými faktory, nedostatkem pohybu, stresem a odklonem člověka od přirozeného způsobu života. Mezi těmito příčinami má zvláštní postavení výživa. V dnešní době je prakticky každý člověk extrémně špatně vyživován, ale každý také může své výživové návyky změnit. Až na několik málo vegetariánů, těch, kteří jedí plnohodnotnou a syrovou stravu, se obyvatelstvo civilizovaného světa živí tak špatně, že si lze jen těžko představit nějaké další stupňování sebeničení. Jedním z hlavních důvodů pro tuto situaci je jistě nedostatečná znalost souvislostí mezi výživou a civilizačními nemocemi. Z tohoto důvodu se na tomto místě musím ještě jednou zabývat některými fakty, které ukazují základní potraviny, tj. maso, vejce a mléčné produkty, ve zcela novém světle.

Choroby srdce a krevního oběhu

Omezení průměrné spotřeby masa o: Omezení průměrného rizika srdečních infarktů o:
10% 9% 50% 45% 100% 90% Zdroj: M. Hardinge: „Výživová studie vegetariánů“, American Journal of Clinical Nutrition 10:522, 1962 Roku 1970 byla zahájena jedna z největších studií o příčinách srdečního infarktu v dějinách medicíny. Doktor Ancel Keys vyšetřil přes 12000 mužů v sedmi různých zemích a ze své studie mohl jednoznačně vyvodit závěr, že riziko srdečního infarktu vzrůstá v závislosti na množství požitého masa, ryb a drůbeže. /28/

Již v roce 1961 rozpoznali američtí vědci souvislost mezi spotřebou masa a srdečními chorobami. V renomovaném časopise Journal of the American Medical Association byly uveřejněny výsledky výzkumů, které vedly k následujícím závěrům: „Bezmasou stravou by bylo možné se vyhnout 90-97% všech srdečních chorob“. /29/

Příčinou těchto souvislostí je usazování rozkladných produktů bílkovin, které zkoumal profesor Wendt. Poukazuje na to, že usazováním mukopolysacharidů v kapilárách srdečního svalu vznikají ohniska infarktu. Upozorňuje také na to, že se v civilizovaných zemích po 2. světové válce čísla srdečních infarktů zdesateronásobila a že současně několikanásobně vzrostla spotřeba masa. /26/

Riziko úmrtí na srdeční infarkt představuje pro průměrného občana stravujícího se masem 50 %. /30/ Riziko předčasné zástavy srdce vegetariánů naproti tomu představuje jen 15 %. Vegani, kteří se vzdali jakékoli živočišné stravy, umírají na infarkt pouze ve 4 %. /8/

Tím, že se vzdáme masa, můžeme tedy snížit riziko srdečního infarktu na 1/3, veganskou výživou až na 1/10. Nejenom při prevenci srdečních chorob, ale také při jejich léčení, poskytuje vegetariánská strava netušené možnosti. Bylo to jednoznačným způsobem dokázáno Dr. Deanem Ornishem ze San Francisa. Dr. Ornish nalezl skupinu dobrovolných rekonvalescentů po srdečním infarktu, kteří byli připraveni vyzkoušet na sobě jeho metodu. Ornish se vzdal jak léčiv, tak operací. Podával svým pacientů plnohodnotnou veganskou stravu a předepsal jim k tomu denně hodinu lehkého tělesného cvičení a také hodinu jógy a meditací. Kromě toho navštěvovali pacienti pravidelně kursy, ve kterých se učili, jak zvládat stres. Až na jednoho pacienta, který se důsledně nedržel příkazů Dr. Ornishe a předčasně zemřel, bylo možné po roce zaznamenat u všech účastníků tohoto pokusu zjevné pokroky. Výsledky pokusu byly překvapivé. Dokonce prezident AHA (Americké srdeční asociace) musel přiznat, že žádnou jinou metodou dosud nebylo dosaženo takových úspěchů. AHA dosud vždy prosazovala jen operace a léky, jako jediné přijatelné metody pro rekonvalescenty po srdečních infarktech.

Úmrtí způsobená střevní rakovinou a spotřeba živočišných bílkovin:

Střevní rakovina (u 100 000 osob/rok) Spotřeba masa v kg (na osobu/rok) San Francisco, USA 14 95 Bristol, GB 13 68 Sabtiago de Chile 8 30 Riberao Preto, Brasilien 7 28 Mexico City 4 20 Guatamala City 3 10 Úmrtí způsobená srdečními chorobami a spotřeba živočišných bílkovin: Srdeční choroby (na 100 000 osob/rok) Spotřeba masa v kg (na osobu/rok) San Francisco, USA 130 95 Bristol, GB 100 68 Sabtiago de Chile 70 30 Riberao Preto, Brasilien 40 28 Mexico City 30 20 Guatamala City 25 10

Zdroj: Carroll, K., Journal of the National Cancer Institute, Sv. 51, č.5, prosinec 1973, Washington DC, USA

Rakovina Jeden gram masa obsahuje mezi několika tisíci a několika miliony hnilobných baktérií. Vzhledem k tomu, že při každém požití masitého pokrmu zůstanou v tlustém střevě nestrávené zbytky, je lidská střevní flóra při masité stravě pravidelně obohacována o hnilobné baktérie. Při ideálních životních podmínkách se tyto baktérie ve střevě rychle rozmnožují a vytlačují přirozenou střevní flóru, která se normálně skládá z 90 % kvasinek.

Hnilobné baktérie produkují svou látkovou výměnou velký počet jedovatých látek vyvolávajících rakovinu. /31/ Škodlivé produkty látkové výměny střevní flóry, skládající se převážně z hnilobných baktérií, zvyšují podstatně riziko rakoviny. Kromě toho mohou uloženiny mukopolysacharidů, způsobené příliš velkým množstvím bílkovin v potravinách, bránit v zásobování jednotlivých buněk kyslíkem.

Souvislost mezi nedostatkem kyslíku v buňkách a větší pravděpodobností vytváření tumorů je v medicíně již dávno známá a není o tom sporu. Proto se nelze divit, že na světě neexistuje žádná země, kde by se požívalo mnoho masa a kde by byl nízký výskyt rakoviny. /7/

Zvláště střevní rakovina je podněcována spotřebou masa. Americký vědec Dr. Walter Willet, který řídil rozsáhlou studii o příčinách střevní rakoviny, prohlásil na závěr svých průzkumů: „…Posuzujeme-li získaná data, je optimální podíl masa ve stravě nulový.“ /32/

Ženy, které denně jedí maso, mají 3,8x vyšší riziko rakoviny prsu v porovnání se ženami, které jedí maso jen 1x týdně nebo méně. Také požívání vajec ve větším množství zvyšuje riziko rakoviny prsu. /33/

Tyto souvislosti jsou tak jednoznačné, že i zástupci školské medicíny a konvenční vědy o výživě docházejí k výše uvedeným poznatkům, pokud se začnou tímto tématem vážně zabývat. Také publikace týkající se výzkumu rakoviny dokazují od počátku 80. let ve stále větší míře záporné účinky masité stravy. Dokonce velmi konzervativní americký časopis „Journal of the Association for the Advancement of Science“ dospěl k následujícímu závěru: „Populace s bohatou masitou stravou mají vyšší pravděpodobnost onemocnět na rakovinu střev, než lidé, kteří se stravují vegetariánsky nebo s malým obsahem masa.“ /7/

Ze strany masného průmyslu jsou přirozeně činěny pokusy zabránit šíření těchto faktů. Za použití vědecky znějících argumentů, které se však při bližším pohledu sesypou jako domeček z karet, se výrobci masa brání proti nesporným skutečnostem.

Když v polovině 70. let stále více lékařů a vědců poukazovalo na maso jako na možnou příčinu rakoviny střev, přešel John Morgan, prezident jedné z největších společností masné výroby v USA, do protiútoku. V projevu proneseném 7. května 1976 řekl: „…Neměli bychom se nechat svést k nějakým závěrům a podnikat cosi naprosto pošetilého jen proto, že jakési studie se zdají dokazovat něco, o čem my naším zdravým lidským rozumem víme, že to není pravda. Maso představuje páteř americké výživy a bylo tomu tak vždy. Domnívat se, že maso vyvolává rakovinu, je slabomyslné“. /7/ Dne 13. Března 1982 John Morgan zemřel na rakovinu střev.

Revmatické choroby

Také Revmatické choroby jako artritida, artróza, dna a jiné jsou podněcovány usazováním nadbytečných bílkovin. /16/
Velkým množstvím kyseliny močové v mase, která se usazuje jako urát sodný ve vazivu a v kloubech, je způsobena dna, choroba, kterou vegetariáni prakticky neznají. Také hnilobné baktérie v tlustém střevě, které se tam dostávají pojídáním masa, ryb a vajec, přispívají produkty látkové výměny ke vzniku revmatických potíží. Dr. Norman Walker to dokázal tím, že na počátku terapie nechal svým pacientům speciálním výplachem vyčistit střeva od hnilobných bakterií. Poté se jejich zdravotní stav podstatně zlepšil. Je-li výživa po výplachu střev sestavena správně (žádné maso a velké množství syrové stravy), pak i pacienti s tzv. nevyléčitelnými formami artritidy nebo jinými revmatickými chorobami jsou úplně vyléčeni, nebo se jejich stav přinejmenším podstatně zlepší. /35/ Všude na světě, kde lidé požívají málo živočišných bílkovin, se nevyskytují ani artritida ani jiné revmatické choroby, i když tito lidé tvrdě pracují až do vysokého stáří. /6,36/ Tato pozorování jasně vyvracejí tezi, že revmatická onemocnění jsou normálním stavem opotřebování pohybového aparátu.

Dr. Bruker poukazuje na to, že má-li být dosaženo optimální šance na vyléčení těžkých případů artritidy a artrózy, musí být ze stravy zcela vyloučeny živočišné bílkoviny. /37/ Tento poznatek odpovídá 55leté lékařské a klinické praxi a zkušenosti s 30000 pacienty.

Také lidé, u nichž všechny konvenční metody léčení revmatismu (směřující v první řadě ke zlepšení symptomů a ne ke skutečnému vyléčení) nemohly vést k žádným úspěchům, podávají stále častěji důkazy o zázračných výsledcích vegetariánské stravy nebo stravy ponechané v přirozeném stavu, jako o prostředcích zbavujících je jejich revmatických potíží. /1/

Alergie a neurodermitidy

V Německu trpí v současné době přibližně 2,2 miliony dětí neurodermitidou a dalších případů stále přibývá. Téměř každé třetí dítě se již s neurodermitidou rodí. Školská medicína je z tohoto vývoje bezradná. Neurodermitidu není možné jejími metodami léčit, pouze na čas zmírnit symptomy nemoci. Tohoto zmírnění je však většinou dosahováno pomocí kortizonu, jehož vedlejší účinky jsou tak velké, že na nemocných tělech dětí způsobuje ještě další škody. Na Schwarzwaldské klinice dokázali, že neurodermitidě je možné celkem úspěšně čelit. Základní výživou pro pacienty je veganská syrová strava. Spolu s homeopatií a jinými přírodně léčitelskými metodami zde dosahují 50 % úspěšnosti ve vyléčení této nemoci. Přibližně 80 % všech pacientů dosáhne přinejmenším odstranění všech symptomů a to bez kortizonu.

I stav pacientů, u nichž nemůže být dosaženo ani vyléčení ani úplné odstranění symptomů, se přece jen zjevně zlepšuje. Takové úspěchy nejsou myslitelné za pomoci metod školské medicíny bez uplatnění změny ve výživě. Příčinou neurodermitidy je totiž v podstatě živočišná bílkovina ve stravě. Matky, jejichž dítě již s neurodermtidou přichází na svět, požívají mnoho živočišných bílkovin. Děti krmené uměle z lahve jsou vystaveny mnohem většímu riziku, že onemocní neurodermitidou, než děti kojené. Vyloučení kravského mléka a jiných živočišných bílkovin ve formě masa, ryb a vajec, je nejjistější možností, jak neurodermitidě předcházet. Již před narozením dítěte může pomoci budoucí matka přispět pomocí výživy bez živočišných bílkovin k prevenci neurodermitidy a alergií. /38/

Dr. Michael Klaper ve své praxi vypozoroval, že matky stravující se vegansky, nepřivedly nikdy na svět dítě nemocné neurodermitidou a jejich děti nepoznaly v prvních letech svého života ani alergie ani jiné kožní choroby. /39/

Živočišné bílkoviny jsou na rozdíl od rostlinných pro lidský organismus cizí. Pokud se živočišná bílkovina dostane do žaludku, reaguje tělo zvýšeným vylučováním kortizonu, obsaženého v těle. Jelikož má kortizon za úkol zabraňovat zánětům, je možné z tohoto pozorování vyvodit, že živočišné bílkoviny podporují vznik zánětů. /39/ Ještě v roce 1960 trpělo jen jedno procento Němců alergiemi. V roce 1990 to již bylo 20 % obyvatelstva a toto číslo neustále roste.

Po milióny let žil člověk v přítomnosti květních pylů, zvířat a přírodních potravin, aniž by mu to způsobovalo jakákoli onemocnění a najednou by měly tyto zcela přírodní věci vyvolávat různé choroby? To odporuje jakékoli logice a naznačuje, že látky, které vyvolávají spuštění alergií, jsou sice jejich symptomy, ale nemohou být jejich příčinou.

Pravidelném přísunem živočišných bílkovin v potravě je lidský imunitní systém neustále přetěžován. Toto přetěžování se pak může projevit ve formě různých nesprávných funkcí imunitní ochrany těla, z čehož vznikají alergie. Důkazy přináší praxe, neboť pomocí stravy bez živočišných bílkovin a léčením podporujícím aplikaci přirozených léčebných postupů, může být kterákoliv alergie vyléčena během 1-2 let. /39,40,41/

Výživa a psychika

Tělesné vztahy mezi tělesným a duševním zdravím jsou nepřehlédnutelné. Stav naší psychiky má velký vliv na stav našeho těla. Ale platí to i obráceně, neboť poruchy v látkové výměně mohou podstatně přispívat k psychickým poruchám. Slovo melancholie znamená doslova „černá žluč“ (pozn. Viz Hippokratovo dělení čtyř základních lidských typů – melancholik, sangvinik, flegmatik, cholerik – podle čtyř základních lidských šťáv: černá žluč, krev, hlen, žluč). A bezdůvodně se také neříká „to mi jde na nervy“.

Vzhledem k tomu, že výživa významně ovlivňuje látkovou výměnu, pak ani naše psychika nemůže zůstat stravou neovlivněna.

Je-li poráženo zvíře, pociťuje samozřejmě nejvyšší stupeň strachu. Následkem toho produkuje jeho tělo před porážkou i během ní velké množství stresových hormonů (např. ACTH = adenokortikotrofní hormon), které ve smrtelném strachu uvolňují výkonnostní rezervy těla. Tento hormon, stejně jako jiné stresové hormony, je potom samozřejmě obsažen v mase, které se konzumuje. Lidský organismus je tím však otravován, což se projeví na psychickém stavu ve formě zvýšeného stresu a vnitřního neklidu.

Tyto souvislosti jsou již dávno v mnoha kulturách známy. Jak starořečtí filosofové např. Sokrates, Platón, Aristoteles, stoikové a pythagorejci, tak i indičtí jogíni a mistři buddhismu odrazovali od požívání masa ty, kteří chtěli dosáhnout vnitřního klidu a vyrovnanosti.

Také staří‚ Římané věděli, jak zhoubně působí strach na zdraví. Ve starém Římě se často k zabíjení používal jed získaný ze slin týraných otroků, kteří přirozeně pociťovali děsivou paniku. Jed potom vedl u otrávené osoby ke smrti šokem. /42/

Také vznik těžkých psychických chorob jako je schizofrenie je odůvodňován nesprávnými zvyklostmi ve výživě. Při vysokém obsahu trypofanu v živočišných bílkovinách je snížen tělesný stav serotoninu, což značně podněcuje schizofrenii.

T. C. Dohan z psychiatrického ústavu státu Pennsylvánie, USA, dokázal silnou endorfinovou aktivitu při trávení peptidu obsaženého v mléčné bílkovině. Toto rovněž podporuje schizofrenii a je dalším důvodem k tomu, aby byly děti podle možnosti živeny bez živočišných bílkovin, tedy také bez mléčných produktů. /43/ Dr. Jurij Nikolajev z moskevského Výzkumného ústavu pro schizofrenii dosáhl pozoruhodných výsledků u svých pacientů tím, že jim naordinoval 20 – 40ti denní půst a potom je převedl na vegetariánskou stravu. /4/ Newyorský lékař Dr. Alan Cott převzal Nikolajevovu metodu a byl s ní rovněž velmi úspěšný.

Diskuse pokračuje

Konec názorových sporů mezi vědci v oboru výživy a lékaři o pozitivním či negativním vlivu živočišné stravy je stále v nedohlednu. Diskuse pokračuje, zatímco každodenně mnoho lidí doplácí svým zdravím na špatnou výživu. Jedinou autoritou, která k nám vždy hovoří absolutně nepodplatitelně a pravdivě, je život sám. Své zkušenosti musíme vyvozovat z praxe života, chceme-li se vyznat ve zmatku vzájemně si protiřečících doporučení, která se vztahují ke zdravému stravování. Poznatky, které zde byly uvedeny, jsou získány ze života a jsou každodenně potvrzovány pozorováními v praxi.

Přibereme-li humánní a ekologické aspekty výživy, pak by to měl být dostatečný důvod k tomu, aby si člověk sám vyzkoušel, zda by nebylo možné vystačit i s menším množstvím živočišných potravin, či zcela bez nich. K tomu, aby změna stravy vedla ke zlepšení našeho zdraví, je třeba respektovat ještě další zákonitosti, neboť pouhé vzdání se masa, vajec a mléka nestačí k tomu, aby byla zajištěna zdravá výživa.

Literatura:

1 C. Opitz: „Die Gesundheitsrevolution“, Verlag Bewusstes Dassein, Zurich
4 Viktoras Kulvinskas: „Leben und uberleben – Kursbuch in 21. Jahrhundert“, F. Hirthammer Verlag
5 Dr. Ralph Bircher: „Geheimarchiv der Ernahrungslehre“, Bircher – Benner – Verlag
6 Dr. Ralph Bircher: „Sturmfeste Gesundheit“, Bircher – Benner – Verlag
7 John Robbins: „Diet for a new America“, Stillpoint publishing Co.
8 „Realities For The 90´es“, EarthSave Foundation, Santa Cruz
9 Dr. Clive McCay: „Life Span of Rats“, Arch. Biochem., Vol. 2, 1943
10 Canadian Journal of Biochemistry, 1967
11 Dr. M. Brucker: „Vitamin B12“, emu – Verlag
12 Ann Wigmore: „Be Your Own Doctor“, Avery Publishing Group
13 Food and Nutrition Board: „Vegetarian Diets“, Washington D.C., National Academy of Sciences, 1974
14 J. Wilson: „Journal of Readiatrics“ 84:335, 1974
15 Dr. M. Brucker: „Cholesterin, der lebensnotwendige Stoff“, emu – Verlag
16 Prof. Wendt: „Gesund werden durch den Abbau von Eiweissuberschussen“, Schnitzer Verlag
17 John Robbins: „May All be Fed“, William Morrow and Company, INC. New York, 1991
18 Dr. Ornisch: „Dr. Dean Ornisch´s Programm for Reversing Heart Disease“, EarthSave Foundation, Santa Cruz
19 B. Brener: „Dietary Protein Intake and the progressive Nature of Kidney Disease“, new England Journal of Medicine 307:652, 1982
20 Prof. Dr. Rob S. Harris: „The Nutrition Problem of Mexico“, Journal American Dietetic Association, Nov. 1945
21 Wolfgang Spiller: „Neurodermitis“, Verlag Naturlich und Gesund, Stuttgart 1985
22 T. Gilat: „Lactoce deficiency: The world patern today“, Israel Medical Science, 15:396, 1978
23 Dr. John Mc Dougall: „McDougall´s Medicine“, New Century Publishing, 1985 und: A. Walker: „The Human Requirement of Calcium: Should Your Intakes Be Supplemented?“ American Journal of Clinical Nutrition 25:518, 1972
24 H. Lestrodet: „Cahiers de nutrition et de dietetique“, Marc 1982
25 M. Hegsted: „Urinary Calcium und Balance in Your Men as Affected by Level of Protein and Phosphorus Intake“, American Journal of Clinical Nutrition 111:553, 1981
26 L. Allen: „Protein – Induces Hyperacutia: A Longer-Term Study“, American Journal of Clinical Nutrition 32:741, 1979
27 American Journal of Clinical Nutrition, Marc 1983
28 Dr. A. Keys: „Coronary Heart Disease in Seven Countries“, American Heart Association, No. 29, Circulation 41, 1970
29 Journal of the American Medical Association 176/1961
30 Dr. R. Ambeck: „Mythos Tierversuch“ Verlag 2001
31 Roman Markus: „Warum kein Fleisch, kein Fisch, kein Ei“, Humata – Verlag
32 „Out Food Our World“, EarthSave Foundation, Santa Cruz
33 Vortrag von Takeshi hirayama, Conference of Breast Cancer and Diet, US-Japan Cooperative Cancer Research Program, Fred Hutchinson Center, Seatle, 14-15:3, 1977
35 Dr. Norman Walker: „Colon Health“, Waldthausen Verlag
36 H. Valkenburg: „Osteoarthritis in Some Developing Countries“ Journal of Rheumatology, 10:20, 1983
37 Dr. M. Brucker: „Rheuma – Ursache und Heilbehandlung“, emu Verlag
38 Dr. M. Brucker: „Biologischer Ratgeber fur Mutter und Kind“
39 Dr. Michael Klaper: „Pregnancy, Childern and the Vegan Diet“, Gentle World Publications
40 Dr. M. Brucker: „Arztlicher Rat aus ganzheitlicher Sicht“, emu – Verlag
41 Dr. Michael Klaper: „Vegan Nutrition, Pure and Simple“, Gentle World Publications, 1985
42 Risi/Wolf/Zurrer: „Vegetarisch Leben“, Govinda Verlag, Zurich 1991
43 The Lancet, 12.5.1979


Vytisknout