WHO o zubním kazu

Zdroj: Diet, nutrition, and the prevention of chronic diseases - Report of a WHO Study Group, WHO, Geneva 1990, TRS 797 (Technical Report Series)

Zubní kaz je dnes velmi rozšířeným zdravotním problémem, který odčerpává z prostředků určených na zdravotnictví poměrně značné částky. Až do středověku byl ale jeho výskyt relativně malý. Dramatická změna nastala v období, kdy se ve společnosti začaly více používat cukry a bílá mouka a díky tomu se začala rozvíjet cukrářská výroba a konzumace světlého pečiva. Výskyt zubního kazu se pak dramaticky zvýšil za relativně velmi krátké období. V současné době se jeho výskyt dále zvyšuje díky novým výrobkům obsahujícím cukr.

Strava ovlivňuje zuby nejdříve během jejich vývoje před prořezáním a pak lokálně po prořezání. Lokální vliv je mnohem závažnější. Nejsilněji zuby ovlivňuje sacharóza, ale nejen ona. Rozvoj zubního kazu podporují všechny volné cukry. Oproti tomu škrob, vařená rýže, brambory, chléb a čerstvé ovoce se na jeho vzniku podílejí podstatně méně.

Děti, které jedí výrobky z celozrnné mouky, fazole, oves, rýži, brambory a ovoce mají mnohem méně zubních kazů než děti, které jedí stravu obvyklou v blahobytných rozvinutých zemích. Malý výskyt zubních kazů byl zjištěn u dětí těch v zemích, kde je průměrná spotřeba cukru menší než 10 kg na osobu za rok, což činí zhruba 30 g za den. Ale už od množství 15 kg na osobu za rok dochází k výraznějšímu posunu.

V současné době se však zubní kaz vyskytuje u dětí v některých rozvojových zemích více než v mnoha průmyslově vyspělých zemích. Je to způsobeno hlavně tím, že se v těchto zemích objevují nové výrobky obsahující cukr. Jsou to především sladkosti, které děti jedí mezi hlavními denními jídly. Za tímto trendem ale bohužel pokulhávají preventivní programy péče o zuby. Dokud je výskyt zubního kazu malý, pak o prevenci většinou není zájem. Lidé se o ni začnou zajímat až tehdy, kdy už se zubní kaz stane velkým zdravotním problémem.

Na odolnost zubů proti zubnímu kazu má vliv také množství fluoru konzumovaného ve stravě. Ovšem bezpečné rozmezí mezi nedostatkem fluoru a jeho nadbytkem je velmi úzké a přiměřená denní spotřeba potřebná pro ochranu před zubním kazem zatím není přesně stanovená. V literatuře se mluví o denní dávce 0.3 až 0.5 mg/den a maximálním denním příjmu 0.7 až 1.5 mg fluoridů za všech zdrojů.

Nadbytek fluoru má negativní vliv na zuby a kosti a vyvolává tzv. zubní a kostní fluorozu. Při dlouhodobém příjmu flouru nad 2 mg/den vzniká endemická fluoroza, která se projevuje zabarvením a skvrnitostí zubů. Při obzvláště velkých dávkách (nad 20 mg/den) pak dochází k patologickým změnám v kostech.

Zde bych si dovolil ještě jednou připomenout, že podle různé literatury právě celozrnná mouka (a výrobky z ní) obsahuje sloučeniny fluoru, které jsou potřebné pro zdravé zuby.



Vytisknout