Ví lékař s jistotou, kdy je potřeba nějak zasáhnout a kdy naopak ne?

Počátkem 20. stol. toho měli lékaři málo k nabídnutí pacientům - hlavně svou účast a morfium. V posledních desetiletích jsme si však zvykli na zázraky. Jsme svědky neustálého rozvoje srdeční chirurgie, vyléčení dětské leukémie, máme léky na choroby, které bývaly dříve smrtelné. Výsledkem tohoto vývoje je, že od lékařů se stále více očekává, že dají odpovědi a poskytnou účinnou léčbu na každou potíž, která se objeví. Avšak podle výzkumu zveřejněného v the New England Journal of Medicine až 90 % všech pacientů, kteří navštěvují lékaře, má potíže, které buď ustoupí spontánně a bez léčby nebo jsou mimo dosah vlivu moderní medicíny.

Aby byly věci ještě horší, ukazuje se, že mnoho zákroků provedených lékaři se během následujících let ukázalo být bezcennými, některé dokonce i opravdu nebezpečnými. A nepotřebujeme se ohlížet zpět až do dob, kdy byly přikládány pijavice a pouštěno žilou, abychom našli konkrétní příklady. V 50. a 60. letech min. stol. byly miliónům dětí vyoperovány krční mandle bez jakéhokoliv opodstatnění; narodily se stovky dětí bez rukou a nohou jako následek podávání léku Thalidomidin; tisíce lidí podstoupilo terapii ozařováním kvůli akné nebo nežádoucím porostům na tváři a nyní se potýkají s rakovinou štítné žlázy. A seznam by mohl pokračovat dál ...

Tyto děsivé příběhy však nejsou jen historickými zvláštnostmi. Mnohé ze zákroků, které se dnes běžně provádí, jsou podobně pochybné. Počet císařských řezů se raketově zvýšil, aniž by bylo zaznamenáno odpovídající zlepšení zdravotního stavu matek nebo jejich novorozenců. Celé tucty běžných chirurgických zákroků nikdy nebyly prokázány jako účinné. Chemoterapie sice zachraňuje mnoho životů, ale je ordinována i pacientům, kteří nemají žádnou reálnou naději na zlepšení. Smrtelně nemocní jsou uměle udržováni při životě jen proto, aby se prodloužil proces jejich umírání.

Nejdůležitějším faktorem při otázce potřeby zákroku je osobní praktický lékař. Lékaři se velmi liší z pohledu jejich filozofie provozování praxe. Někteří mají sklony k provádění zákroků. Jiní si jsou zase mnohem více vědomí potenciálních vedlejších účinků a doporučí zákrok jen tehdy, když možné očekávané přínosy převáží nad riziky. V této době ale hrají velkou roli peníze. Pokud máte klasické zdravotní pojištění, lékaři mají zaplaceno za každý úkon - ať je to vyšetření nebo operace. Zkusme třeba zvážit výsledky ze studie zveřejněné v the New England Journal of Medicine, které se zaměřují na individuální vliv lékařů v případech zbytečných císařských řezů. Výzkumníci ze státní univerzity Wayne v Detroitu vysledovali závislost počtu prováděných císařských řezů pouze na rozdílném stylu práce lékařů (nikoliv na skutečném zdravotním stavu rodičky a dítěte). Do studie bylo zapojeno kolem 1 500 těhotných žen s nízkým rizikem komplikací při porodu. V průměru podstoupilo tento zákrok 26,9 % rodiček, ale procento se pohybovalo od 19 do 42 v závislosti na lékaři. U prvorodiček byl výskyt dokonce v rozmezí 9,6 až 31,8 %. Rozdíl v počtu císařských řezů nebylo možné přičítat stupni rizika těhotenství. Děti, které se narodily s asistencí lékařů preferujících více tento způsob, nebyly o nic zdravější, než v případech lékařů, kteří nebyli tak radikální. Proč někteří lékaři tak horlivě usilují o provádění císařských řezů? Přemýšlejte nad názorem jednoho z nich, který věří, že všechny ženy by měly takto rodit: "Proč by měly moderní ženy podstupovat toto utrpení, které může trvat 12 až 24 hodin a někdy dokonce i déle? A co teprve důsledky - ženské pánevní dno a jeho orgány se po dvou a více takových porodech už nikdy nevrátí do původního stavu."

Jenže stále více se ukazuje, že novorozenci, kteří neprošli „porodním stresem“ vykazují statistický rozdíl - ve svém budoucím horším zdravotním stavu. Pravděpodobně je přirozený porod důležitý pro nastartování nějakých životně důležitých pochodů při příchodu na svět.

A představte si, že máte podobného lékaře, který stejným způsobem rozhoduje o tom, co se má stát s Vaším tělem - to je jen další důvod, abyste si určitě vždy promluvili se svým praktickým lékařem o jeho názorech - a pak prosazovali svoji vlastní svobodnou volbu.

Zdroj: www.celostnimedicina.cz



Vytisknout