Horečka je vaším přítelem, strach z ní je zbytečnou fobií

V článcích na téma zdraví se veřejnost jen zřídka setkává s tou nejdůležitější radou, která by měla být zdůrazňována v průběhu chřipkového období: nemocní chřipkou by se měli až na výjimky vyhýbat užívání léků na snižování teploty, jako je např. acylpyrin nebo paracetamol. Bývalo široce rozšířeno povědomí o tom, že horečka je životodárnou obrannou reakcí těla, které se potýká s infekcí.

Horečka umožňuje, aby tělo zvýšilo produkci interferonů – důležité antivirové substance, která má zásadní význam pro boj s infekcí. Kromě toho horečka zvyšuje mobilitu a aktivitu bílých krvinek, které jsou nástrojem pro boj s infekcí. Jane Brody, uznávaná reportérka z the New York Times v roce 1982 zdůrazňovala léčebné účinky horečky takto: „mnoho praktických i dětských lékařů uznává, že mírné horečce je potřeba nechat volný průběh, protože se tím zkrátí doba léčby, umocní účinky antibiotik a sníží se nebezpečí dalšího šíření infekce.“

Už déle než 2 000 let je horečka uznávána pro svou užitečnost. V historii byly její přínosy natolik podstatné, že „léčba horečkou“ se používala pro záchranu pacientů i v případech takových nemocí, jako je rakovina, syfilis, tuberkulóza a dokonce i u psychických poruch. Když však začaly být od poloviny 19. stol. dostupné léky na bázi aspirinu, které rychle snižovaly horečku, změnil se dramaticky i lékařský náhled na ni. Od této doby se daří výrobcům léků úspěšně přesvědčovat praktické lékaře a širokou veřejnost o tom, že je potřeba být ostražitý a snižovat horečky – někdy i s použitím drastických opatření, jako je studená lázeň, potírání alkoholem a užívání aspirinu.

V případě horečky však snaha o agresivní potlačování tohoto přirozeného obranného mechanismu proti virové infekci nedává smysl. Existují ovšem i některé výjimky. Je např. vhodné vyhledat lékařskou péči, pokud má pacient teplotu nad 40° C po dobu delší než 6 hodin nebo pokud má horečku dítě do půl roku věku.

Korespondent CNN dával pochybnou radu „Fóbie z horečky“ bývá tak hojně rozšířená, že mnoho jinak inteligentních lidí – včetně lékařů a reportérů zaměřených na zdravotní péči, zapomíná na své vědomosti o obranných mechanismech těla proti infekci, jakmile sami onemocní.

V září t. r. popsal svou vlastní zkušenost Sanjay Gupta, MD – vedoucí korespondent zdravotní rubriky CNN. Když byl za reportáží v Afghánistánu, nakazil se virem H1N1. I když uváděl, že dostal „vysokou horečku“, neudal konkrétní údaje – proto se dá očekávat, že jeho teplota nepřesáhla 40° C. Skutečnost, že se ocitl ve válečné zóně, jej zřejmě vedla k tomu, že hledal nějakou úlevu a proto užíval lék Tylenol. Tím si ovšem nijak nepomohl. Není pak divu, že se jeho nemoc ještě dál zhoršovala. Užíváním léků snižujících horečku se totiž zabraňuje tělu, aby ke zdolání infekce použilo svou vlastní obranu. Je to jako byste odšroubovali v autě kontrolku pro signalizaci tlaku oleje, protože se chcete zbavit její obtěžující červené signalizace. Taková „léčba“ není uzdravující, ale ve skutečnosti naopak může vést k dalším vážnějším problémům.

Ironické je na tom to, že slovo „symptom“ je odvozeno od slova „signál“... a pouhé vypnutí příznaku nebo signálu není zrovna chytré – i přesto, že by nám nějaká studie dokazovala, že světlo lze vypnout odstraněním žárovky. S konečnou platností ale pan Dr. Gupta promeškal skvělou příležitost jak vzdělávat veřejnost a postavit se proti lékům na snižování horečky. Třeba i tento článek „pod ním zažehne oheň“, aby se k něčemu podobnému odhodlal.

Noví prosazovači léků: rodiče V roce 2007 proběhl průzkum mezi rodiči v Austrálii, publikovaný v magazínu pro pediatry, ze kterého vyšlo najevo, že až 91 % rodičů používá léky na potlačování horečky při léčbě svého nemocného dítěte. Ještě více ale překvapilo zjištění, že ve 44 % děti samotné odmítaly takové léky (nebo je i vyplivovaly) a v 62,4 % případů rodiče použili donucování, aby jejich děti užily tyto léky, či přešli na jiný způsob užití (29,5 %) nebo zvolili čípky (20,8 %).

Je zajímavé, že děti mívají vrozenou tendenci k podvědomému strachu z lékaře, ale tento strach nemusí být výsledkem injekcí, které dostávají. Může se jednat o instinktivní obavy, že to, co jim lékaři ordinují, nemusí být ve skutečnosti dobré, ani když jde u mnoha léků z krátkodobého hlediska o zdánlivé přínosy. Možná že právě nastává čas, abychom naslouchali našim dětem?

Vážné problémy, které způsobují aspirin a paracetamol Mnoho lidí podceňuje problémy, které vyvolávají tyto běžné léky, ale činí tak na úkor zvýšení rizika pro sebe i svou rodinu. Dítě, které dostane virovou infekci a má dostávat aspirin, je ohrožováno vznikem tzv. Reyeova syndromu, což je závažná neurologická komplikace, která může vést až k úmrtí. Aspirin je totiž znám jako prostředek na ředění krve a zvyšuje sklony k různým krvácivým projevům. Jeho užívání zhruba zdvojnásobuje riziko těžkých žaludečních nebo střevních příhod, které pak většinou vedou k hospitalizaci. Nízké dávky, které lidé užívají ke snížení problémů se srdcem, se jen zdají být užitečné – riziko se tím sníží jen nepatrně.

Mnozí lidé si tedy volí lék paracetamol, protože ten nebývá spojován se zvýšenou krvácivostí. Široká veřejnost si ale zpravidla není vědoma skutečnosti, že toxikologická centra (centra pro ochranu před jedy) mívají nejvíce telefonátů v důsledku předávkován právě tímto lékem. Stejný problém byl zaznamenán i ve Velké Británii, v Austrálii a na Novém Zélandu. Nejčastěji se stává, že velké dávky paracetamolu mohou vést k akutnímu selhání ledvin. U dětí se ukazuje zase spojitost se zhoršením astma a s příznaky ekzémů.

Jsou tu i bezpečnější řešení proti chřipce...

Místo, aby se nasazovaly běžné léky pro potlačování horečky nebo které brání jiným důležitým obranným mechanismům těla, je mnohem smysluplnější používat některé druhy přírodní medicíny, které podporují přirozenou obranyschopnost lidského těla samotného.

www.celostnimedicina.cz
autor: Dana Ullman
zdroj: Volně přeloženo z www.naturalnews.com



Vytisknout