Zimní slunovrat - Vánoce
Tento svátek je spolu s Velikonocemi nejvíc násilně spjat s katolickou tradicí. V dnešní době ho známe jako Vánoce, přestože má zcela jasný pohanský základ. Co se vlastně oslavuje?
21. prosince je nejdelší noc v roce a dny se opět začnou prodlužovat. Podle staré pohanské legendy se slaví zrození nového Slunce. Porodila jej Matka příroda a pro nás to znamená, že se opět vrátí harmonie, projevující se jako život. Že zima a smrt nezvítězí, že to, co zdánlivě umřelo, se opět začne probouzet. Sluneční paprsky, které do té doby stále slábly, najednou začnou nabývat na síle.
Tyto svátky se slavily bujaře, asi tak, jako (byť náznak či odlesk dávných rituálů) oslavujeme Silvestr nebo příchod nového roku. Nebyly spjaty s žádnou puritánskou úzkoprsostí, religiozitou či asexuálním mystériem, kdy "duchovno" vítězí nad "hmotou".
Mohli bychom se zeptat, kam jsme to dali rozum, když 24. prosince s radostí zabijeme kapra, který mohl klidně žít ještě mnoho let, shromáždíme svou neurotickou rodinu kolem umírajícího stromku a snažíme se mít veselou, puritánsky asexuální sváteční náladu. Děláme tak všechno proti svému zdraví, vždyť v tyto dny se má oslavovat, ne ničit. Samozřejmě se najdou i takoví diskutéři, kteří vám všechno vysvětlí, stromky jsou hlavně pro děti, navíc jsou několik let šlechtěné a pěstované jen kvůli tomu, aby se na Vánoce podřízly.
V uctívání stromů se od starých Slovanů, Keltů, Germánů a pohanů vůbec výrazně lišíme. Staré národy až religiózně uctívaly stromy, které pro ně představovaly spojení s božskou podstatou, která je v každém člověku. Strom symbolizoval cestu životem, proto bylo nanejvýš divné uříznout a hned na začátku růstu zničit jeden z nejposvátnějších symbolů představy o životě vůbec.
Pak najednou, ke konci 16. století, v době, kdy se cena lidského života degradovala na minimum, přišel podivný zvyk řezat zdravé stromy, nosit je domů a zdobit si je. Raději si ani nepředstavujeme, kolik těch stromků za dobu trvání tohoto uměle vymyšleného zvyku mohlo být. Kdo tu zrůdnost mohl vymyslet a kdo jí mohl požehnat?
Zkuste si takový stromek sami vypěstovat, ať vidíte, kolik to stojí námahy a času. Za pět let práce ho pak uřízněte a vyhoďte. To už nemluvíme o takových zrůdnostech, jako porazit velký, zdravý, vzrostlý strom jen kvůli tomu, aby se postavil někde na návsi nebo poslal do Vatikánu jako symbol dobré vůle, či co. Naše pseudocivilizace má snahu všechno odsexualizovat a zničit.
Co to žijeme za divnost, která k těmto svátkům nikdy nepatřila? Vždyť naše Vánoce, tak jak je prožíváme, jsou spíš námětem pro horor. Stejně jako se to už stalo Halloweenu, dnes už jen vděčnému tématu pro scenáristy krvavých historek. Potlačená sexualita na nás útočí ze všech stran, přestože by podle našeho přesvědčení neměla s těmito svátky mít nic společného. Skryté pokrytectví proniká na povrch a mohutný přírodní impulz, který se nazývá zimní slunovrat, do nás opět vrací mízu. Děti se těší na Ježíška a přeplněné erotické kluby praskají ve švech. Nechali jsme se násilím zasadit do jakési pseudotradice, která není součástí přírody. Nedivme se, že pokud žijeme nepravdu, jsme nemocní.
Zdroj: Ariana a Raven Argoni - Věčný příběh, nakladatelství Eminent
Vytisknout